Když se pustíme do rekonstrukce starého domu, většina z nás se těší na objevování. Co asi zůstalo po předchozích majitelích? Staré dopisy, dětské hračky, fotografie, nábytek po prarodičích… Půdy a sklepy jsou plné zapomenutých věcí, které dokážou vyprávět o minulosti víc než jakýkoli archiv. Jenže spolu s těmito poklady může přijít i něco, co bychom v domě raději nenašli – neviditelné nebezpečí v podobě azbestu a eternitu. A právě likvidace eternitu a likvidace azbestu jsou témata, na která při rekonstrukcích často zapomínáme.

Na první pohled vypadají neškodně – malé kůlny, garáže nebo zahradní domky, které už desetiletí stojí za domem nebo na chatě. Mnohdy zchátralé, s rezavými dveřmi a prohnilou střechou. Když se člověk rozhodne je konečně zbourat, obvykle vezme do ruky kladivo, pilu nebo flexu a pustí se do práce. Jenže právě tady často číhá problém, který si málokdo uvědomí – likvidace eternitu a likvidace azbestu se netýká jen velkých průmyslových budov.

Všimli jste si, kolik starých továren, škol nebo kulturních domů v posledních letech mizí z české krajiny? Na jejich místě vyrůstají moderní bytové komplexy, kanceláře nebo parky. Proměna měst je přirozená – jenže má i svou temnější stránku. Staré stavby totiž často neskrývají jen vzpomínky na minulost, ale také materiály, které jsou dnes považovány za vysoce nebezpečné. A právě tady se znovu dostává ke slovu likvidace eternitu a likvidace azbestu