Když se pustíme do rekonstrukce starého domu, většina z nás se těší na objevování. Co asi zůstalo po předchozích majitelích? Staré dopisy, dětské hračky, fotografie, nábytek po prarodičích… Půdy a sklepy jsou plné zapomenutých věcí, které dokážou vyprávět o minulosti víc než jakýkoli archiv. Jenže spolu s těmito poklady může přijít i něco, co bychom v domě raději nenašli – neviditelné nebezpečí v podobě azbestu a eternitu. A právě likvidace eternitu a likvidace azbestu jsou témata, na která při rekonstrukcích často zapomínáme.

Na první pohled vypadají neškodně – malé kůlny, garáže nebo zahradní domky, které už desetiletí stojí za domem nebo na chatě. Mnohdy zchátralé, s rezavými dveřmi a prohnilou střechou. Když se člověk rozhodne je konečně zbourat, obvykle vezme do ruky kladivo, pilu nebo flexu a pustí se do práce. Jenže právě tady často číhá problém, který si málokdo uvědomí – likvidace eternitu a likvidace azbestu se netýká jen velkých průmyslových budov.

Všimli jste si, kolik starých továren, škol nebo kulturních domů v posledních letech mizí z české krajiny? Na jejich místě vyrůstají moderní bytové komplexy, kanceláře nebo parky. Proměna měst je přirozená – jenže má i svou temnější stránku. Staré stavby totiž často neskrývají jen vzpomínky na minulost, ale také materiály, které jsou dnes považovány za vysoce nebezpečné. A právě tady se znovu dostává ke slovu likvidace eternitu a likvidace azbestu

Dům po babičce. Pro někoho poklad plný emocí, pro jiného nutnost, jak se vypořádat s dědictvím minulosti. Mnoho lidí v Česku stojí před rozhodnutím, co se starými rodinnými domy – zrekonstruovat, nebo zbourat a začít znovu? Jenže než se poprvé zvedne kladivo, je dobré vědět, že pod omítkou, střechou nebo podlahou se mohou ukrývat materiály, které už dávno nepatří do dnešního světa. A právě zde se objevuje pojem likvidace eternitu a likvidace azbestu– téma, které bývá často podceňované, ale může rozhodnout o zdraví i bezpečí.

Český venkov se v posledních desetiletích proměňuje rychleji, než bychom čekali. Stavení, která kdysi tvořila přirozenou součást krajiny – chlévy, sýpky, stodoly nebo malé dílny – pomalu mizí. Některé ustupují moderním rodinným domům, jiné prostě chátrají, dokud se nezhroutí samy. Jenže s těmito starými budovami často nezmizí jen kus historie, ale i problém, který není na první pohled vidět. Mnoho z nich totiž obsahuje materiály, s nimiž se musí nakládat velmi opatrně. A právě tady do hry vstupuje likvidace eternitu a likvidace azbestu.

Zatímco se ve třídách učí nové generace dětí, samotné školní budovy často nesou známky času. Omítky praskají, okna netěsní a střechy dávno přesluhují. Mnoho českých škol vzniklo v 60. až 80. letech minulého století – v době, kdy se stavělo rychle, úsporně a s použitím tehdy moderních materiálů. Dnes se však ukazuje, že tyto „moderní“ materiály mohou být pro zdraví velmi rizikové. A právě zde přichází na řadu i taková témata, jako je likvidace eternitu a likvidace azbestu.