Je to paradox. Materiály, které měly kdysi symbolizovat pokrok a moderní stavitelství, se dnes řadí mezi nejnebezpečnější pozůstatky minulého století. Eternit a azbest – dva pojmy, které v sobě nesou jak stopy industriální revoluce, tak varování pro všechny, kdo s nimi přijdou do kontaktu. Přestože už desítky let víme o jejich škodlivosti, téma likvidace eternitu a likvidace azbestu zůstává v Česku velmi aktuální.
Materiál, který se měl stát zázrakem
Azbest, přírodní minerál s výjimečnými vlastnostmi, byl v minulosti považován za stavební zázrak. Odolával ohni, vlhku, chemikáliím i stárnutí. Proto se stal oblíbenou přísadou do izolačních materiálů, střešních krytin, podlah, tmelů i brzdových destiček. Eternit, směs cementu a azbestových vláken, se pak stal synonymem levné a trvanlivé střechy. Po desetiletí zdobil domy, garáže i zemědělské stavby po celé republice.
Teprve v 80. letech se naplno potvrdilo, že cena za tuto „odolnost“ je příliš vysoká. Azbestová vlákna, mikroskopicky jemná a ostrá, se při narušení materiálu uvolňují do vzduchu a mohou pronikat hluboko do plic. Tam zůstávají a po letech mohou způsobit vážná onemocnění – od azbestózy až po rakovinu plic či mezoteliom.
Proč nestačí „opatrně to sundat“
Mnozí majitelé starších domů stále netuší, že jejich střecha nebo fasáda obsahuje azbest. A když to zjistí, bývá pokušení pustit se do opravy nebo demontáže svépomocí velké. Jenže právě v této fázi vzniká největší riziko. Každé říznutí, vrtání nebo lámání starého eternitu znamená uvolnění vláken, která nejsou vidět, necítíme je, ale můžeme je vdechovat.
Právě proto zákon přesně určuje, že likvidace eternitu a likvidace azbestu smí probíhat pouze pod dohledem odborně způsobilé firmy. Taková firma musí mít speciální povolení, proškolený personál a vybavení pro práci s nebezpečnými odpady. Materiál je nutné demontovat bez poškození, hermeticky zabalit, označit a odvézt na schválenou skládku.
Nejde jen o zdraví, ale i o ekologii
Azbest není jen zdravotní hrozba, ale i environmentální problém. Pokud se neodborně vyveze do běžného odpadu nebo zakopá „na zahradě“, časem se začne rozpadat a kontaminovat okolí. Půda i podzemní voda mohou být zasaženy nebezpečnými látkami, které se dostávají dál do potravního řetězce.
Správně provedená likvidace azbestu zahrnuje i pečlivou evidenci a kontrolu celého procesu – od demontáže až po konečné uložení. Každý krok má svůj význam a dohled nad ním zajišťují krajské hygienické stanice i inspekce životního prostředí.
Kolik azbestu kolem nás stále je?
Podle odhadů se v České republice nachází ještě stovky tisíc tun azbestových materiálů. Většina z nich na střechách, fasádách a v průmyslových areálech. I když se nové použití zakázalo už v 90. letech, mnoho starých staveb ho stále obsahuje.
Přitom azbest se do životního prostředí uvolňuje i z neporušených konstrukcí, pokud jsou vystavené povětrnostním vlivům. To znamená, že čas hraje proti nám – čím déle se s likvidací otálí, tím vyšší riziko představuje.
Co může udělat běžný majitel domu
Pokud máte podezření, že váš dům obsahuje eternit, nepanikařte. Materiál, který není poškozený, většinou nepředstavuje okamžité nebezpečí. Nejlepším řešením je nechat si udělat odborný rozbor vzorku. A pokud se potvrdí přítomnost azbestu, obrátit se na specializovanou firmu, která zajistí jeho bezpečné odstranění i likvidaci.
V žádném případě se nepokoušejte eternit sami odvážet na sběrný dvůr – ten ho obvykle nesmí přijmout. A už vůbec ho nenechávejte ležet volně v přírodě. Takové jednání je nejen nezodpovědné, ale i trestné.
Dědictví, které nechceme
Likvidace azbestu a likvidace eternitu jsou víc než jen technické operace. Jsou to kroky, kterými se společnost vypořádává s dědictvím minulosti. Zbavit se azbestu znamená chránit nejen sebe, ale i další generace.
A i když jde o proces náročný a často finančně nákladný, jeho význam nelze podceňovat. Protože na rozdíl od mnoha jiných ekologických problémů má tento jasné řešení – odstranit, zlikvidovat, uzavřít. Navždy.