Víte, jaké houby jsou jedlé a nejedlé?

Houbařská sezóna je už za rohem, a proto se dnes podíváme, jaké houby jsou jedlé a nejedlé. Znáte ty nejznámější z nich a víte, kde je hledat?

Houbaření v ČR

Houbaření je v České republice velice oblíbené a jakmile v létě zaprší, tak houbaři chystají košíky a nožíky. Není se však čemu divit, houby jsou velice chutné a navíc jsou zcela zdarma. Oproti ostatním státům navíc nemáme žádné omezení ohledně toho, kolik si z lesa můžete odnést. Bohužel tohoto někteří zneužívají a snaží se na houbách i vydělat. Jako správný houbař byste však neměl houbaření zneužívat, ale spíš si vážit toho, že zde máme takové podmínky. Důležité při sběru hub je vědět, jaké houby jsou jedlé a nejedlé.

Jedlé hřiby

Hřiby patří k těm nejchutnějším vůbec, a to bez ohledu na to, na jaký způsob je upravíte. Víte, jak je poznat a na co si dát pozor?

• Hřib smrkový – Se vyskytuje převážně pod smrkovými stromy a můžete na ně narazit skoro všude. V České republice se i přes kůrovce vyskytují smrkové lesy velmi často a hřib smrkový je velice chutný. Klobouk hřibu je světle hnědý a u krajů má barvu trošku světlejší. Noha hřibu je bílá a má hnědé žíhání. Při naříznutí hřibu, zůstává dužina bílá a nemění barvu. Díky tomu poznáte všechny pravé hřiby, jedná se o jednoznačné znamení. Pozor, není pravidlem, že se vyskytuje pouze pod smrky. Můžete ho nalézt i pod buky a borovicemi.

• Hřib kovář – Tento hřib patří k velice častým a vyskytuje se snad všude. Hřib má načervenalou nohu a je pokryta červenými zrníčky. Klobouk může mít mnoho barev, a to světlou i sytě hnědou a červenohnědou. Pod hlavičkou má pak barvu sytě červenou až karmínovou. Velmi oblíbený je na omáčky a doporučuje se vařit alespoň 20 minut. Při sušení však hřib ztrácí svojí vůni a není úplně vhodný na sušení.

• Hřib dubový – Tento hřib patří mezi první houby, které rostou hned při startu houbařské sezóny. Často se tomuto hřibu říká dubák, kamenáč, či poddubák. Ve většině případů roste již od května až do konce října. Hřib má dále bílou dužinu a může růst i v trsech nebo skupinkách. Velmi oblíbený je tento hřib na řízky, ale určitě vás neurazí i v omáčce. Lidé ho také rádi sušší, a to proto, že neztrácí svojí vůni. Ve většině případů má pevný a hlavně masitý klobouk, který jde poznat už na dálku.Hřib se snadno splete s hořčákem neboli žlučníkem.

Nejedlé houby

V případě nejedlých hřibů platí pravidlo, že pokud hřib nepoznáte, tak ho raději nechte v lese. Určitě nestojí za to, si nechat vypumpovat žaludek, skrz jeden hříbek.

• Hřib kříšť – Hřib není přímo jedovatý, ale řadí se mezi hřiby nejedlé. V případě požití vám hrozí zažívací problémy. Hřib se dá poznat tím, že je hořký. Pozor, pokud ho ochutnáte syrový, tak ho ihned vyplivněte a vypláchněte si ústa. Nejčastěji se s ním můžete setkat v horských a podhorských oblastech. Ve většině případů spíše v jehličnatých lesích. Hřib má šedohnědý klobouk a žluté rourky. Hned pod kloboukem je noha žlutá a směrem dolů se mění na červenohnědou až červenou. Při nakrojení mění barvu na modrozelenou nebo modrou barvu.

• Hřib satan – Tento hřib patří mezi nejznámější a nejjedovatější hřiby u nás. Nejčastěji ho můžete najít v listnatých lesích a má světle šedý klobouk. Hned pod kloboukem spatříte červené nebo oranžové rourky. Noha hřibu je pokryta jemnou síťkou a po naříznutí se hřib zbarví do světle modré bravy. Hřib jde také poznat podle toho, že je velice mohutný a obvykle je široký až 30 cm.

• Hřib medotrpký – Tento hřib poznáte skoro na první pohled, jeho klobouk je našedlé nebo bělavé barvy. Ve většině případů dosahuje klobouk až 20 cm. Dále má citrónově žlutou nohu a směrem k zemi bledne. Dužina bývá žlutá a postupem času bledne. Houba je hořká a chuťově nepoživatelná.

Při procházce v lese už budete vědět, jaké houby jsou jedlé a nejedlé. Dávejte si však vždy pozor, a pokud si nejste jistí, tak hřib v lese raději nechte.